Tento text by Vás měl seznámit s nejzákladnější problematikou očkování psa. Byl pro Vás sestaven tak, aby v krátkosti zodpověděl nejčastější otázky, které kladou na toto téma chovatelé svým veterinářům. Věříme, že i Vám bude tento text užitečný a pomůže Vám se v této důležité problematice lépe orientovat.
Chovatelé psů jsou většinou dobře informováni o nutnosti očkování. Není však vždy zcela jasné, proti jakým nemocem vlastně nechat očkovat svého svěřence, jakými očkovacími látkami a jak často.
Očkování je součástí takzvané preventivní medicíny, tj. zabránění vzniku nemocem dříve, než mají možnost vzniknout. I když jde vždy o poměrně velkou investici, a to zvláště ve štěněcím věku pejska, zabraňuje často tragickým následkům při propuknutí infekčního onemocnění u neočkovaného psa či značným nákladům na jeho dlouhodobé léčení.
V našich podmínkách jde o poměrně velký počet různých virů, bakterií a parazitů. Očkovací látky byly vyvinuty proti těm relativně nejčastějším a svým průběhem nejhorším psím onemocněním. Jde o psinku, parvovirózu, infekční hepatitidu, psincový kašel, leptospirózu a vzteklinu. Dále je na trhu očkovací látka proti lymské nemoci.
Člověk je ze strany zvířete ohrožen především vzteklinou a leptospirózou. Žádné jiné ze zmíněných onemocnění není ze psa na člověka přenosné.
Žádné ze jmenovaných infekčních onemocnění u nás není vzácné a neočkovaný pes je zejména v mladém věku značně ohrožen.
Na trhu je dnes velké množství firem vyrábějící očkovací látky a v tomto ohledu lze spoléhat na veterináře, že používá ty spolehlivé a osvědčené.
Používáme Canigen a Nobivac proti psince, parvoviróze, hepatitidě, leptospiróze, Rabisin proti vzteklině, Pneumodog proti psincovému kašli, Biocan B proti lymské borrelióze a Biocan T proti tetanu.
Nejlepší je začít s prvním očkováním ve věku 6 týdnů (s přeočkováním v 9. a 12. týdnu) v případech, kdy nebyla očkovaná matka nebo chceme se štěnětem chodit co nejdříve ven. Chybou není začít až v 8. týdnu věku a přeočkovat ve 12. týdnu. Obecné očkovací schéma je vždy obtížné vyslovit, nejlepší je vždy po vzájemné poradě s veterinářem vypracovat konkrétní očkovací postup „na míru“ pro Vašeho psíka.
Polyvalentní očkovací látky obsahují v jedné dávce očkovací látku proti více nemocem, monovalentní obsahují v jedné dávce očkovací látku proti jedné nemoci. V tomto směru je dobré zohlednit garance výrobců očkovacích látek, že šestivalentní vakcína navodí stejnou imunitu, jako šest dávek píchnutých zvlášt. Také pro psa je návštěva u veterináře značně stresující a je jistě rád, že jí nemusí několikrát opakovat. Nezanedbatelné není ani hledisko finanční. Proto doporučujeme používat polyvalentní očkovací látky.
Imunita vyvolaná očkovací látkou není celoživotní a je vhodné pro její udržení očkovaní každoročně opakovat.
Ano. Je to možné, a to podle stejného schématu jako u štěněte, tzn. dvakrát v průběhu jednoho měsíce a potom každoročně jednou.
Nechat očkovat svého psa je pro chovatele zcela dobrovolné. Výjimku tvoří každoroční očkování proti vzteklině, které je nařízeno zákonem.
Většinou vpichem očkovací látky pod kůži, popř. do svalu (např. u očkování proti tetanu).
Ne. Pes by měl být v čase očkování zdráv, tzn. bez poruch a nemocí, které zatěžují jeho imunitní systém.
Obecně se začíná s očkováním u štěněte v 8 týdnech věku, pak následuje ve věku 12 týdnů přeočkování. Očkování se pak obnovuje jedenkrát ročně. Výjimku tvoří vzteklina, proti které se nemá očkovat dříve než ve 3 měsících věku a očkuje se vždy pouze jedenkrát ročně.
Pokud byla fena řádně očkovaná, přijímají štěňata protilátky proti těmto nemocem v mateřském mléce a jsou jimi bezpečně chráněna přibližně do 6. týdne věku. Pokud by byla v této době naočkována, dojde prostřednictvím vpíchnutí oslabených či mrtvých virů a baktérií do těla štěněte k vzájemné neutralizaci matkou předaných protilátek a očkovací látky. Protilátky jsou tak všechny navázány na očkovací látku a ta není takto schopna vyvolat u štěněte imunitu. Účinnost mateřských protilátek i očkovací látky je tedy vyrušena a štěně se stává náchylné k nemocem.
Jde o období mezi 6. a 8. týdnem života (tzv. "okno"). Přirozeně mizející protilátky z krve štěněte, které mu mateřským mlékem předala matka, již nedosahují takového množství, aby byly schopny při případné infekci štěně ochránit, ale stále je jich dost na to, aby neutralizovaly podanou očkovací látku. Očkování se tedy stává v tomto období dosti problematické a veterinář i chovatel stojí v tomto období před problémem, zda spoléhat na mateřské protilátky v krvi štěněte či riskovat případným očkováním neutralizaci očkovací látky a protilátek.
Ano. Je to možné u fen dříve neočkovaných či s nejistým původem a to nejlépe mezi 10. a 40. dnem gravidity. U fen pravidelně očkovaných není očkování v době gravidity doporučitelné.